Evangelia jsou plná setkání, kde Ježíš čelí lidské hříšnosti. Vzpomeňme si na ženu přistiženou při cizoložství, na celníka Zachea nebo na apoštola Petra po jeho trojím zapření. Podle lidské spravedlnosti měli všichni dostat přísný trest nebo přinejmenším veřejné napomenutí. Ježíš však místo kamene nabízí pohled plný pochopení. Jeho Srdce se nenechá zaslepit naším hříchem; vidí dál, až k naší skryté touze po lásce a novém začátku. Tam, kde lidé vidí konečnou vinu, Ježíš vidí prostor pro milosrdenství.
Přijetí, které nám Ježíšovo Srdce nabízí, není laciné přehlížení chyb. On ví, jak moc nás hřích bolí a jak nás zraňuje. Přesto nás nezažene do kouta výčitkami. Jeho odpuštění je uzdravující proces. Když nás Ježíš přijímá, nesvléká nás z naší důstojnosti, ale naopak nám ji vrací. V jeho blízkosti nemusíme nosit masky dokonalosti ani předstírat, že jsme bez chyby. Můžeme před Ním stát přesně takoví, jací jsme - zranění, slabí a chybující - s vědomím, že nejsme odmítnuti.
Toto Srdce, které bije pro nás, nás však také proměňuje. Tím, že zakoušíme tak obrovské a ničím nepodmíněné přijetí, učíme se dívat stejnýma očima i na lidi kolem sebe. Odpuštění, které od Ježíše dostáváme, v nás zapaluje touhu odpouštět druhým a nesoudit je. Červnová pobožnost nás tak nevede jen k pasivnímu obdivu Boží lásky, ale zve nás, abychom se stali prodlouženou rukou tohoto neodsouditelného Srdce v našem každodenním životě, v našich rodinách a vztazích.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, Tvé Srdce je pro nás bezpečným domovem, kde namísto odsouzení nacházíme otevřenou náruč. Prosíme Tě, odpusť nám naše viny a uzdrav naše srdce zraněná hříchem. Dej nám milost, abychom dokázali přijímat sami sebe i své bližní bez předsudků a odsuzování. Nauč nás milovat a odpouštět tak, jak Ty odpouštíš nám, abychom v tomto světě byli svědky Tvého nekonečného milosrdenství. Amen.